Minerály

Minerály sice představují pouze malý zlomek naší hmotnosti, přesto jsou pro správné fungování našeho těla nepostradatelné. Jejich dlouhodobý nedostatek může vést k celé řadě zdravotních problémů. Věnujme proto jejich přísunu v potravinách či potravinových doplňcích dostatek pozornosti. Pro náš organismus jsou velmi významné především minerály organicky vázané, které umí naše tělo velmi dobře zapracovat do příslušných orgánů, tkání, hormonů či enzymů.

DRASLÍK

Spolu se sodíkem je jedním z nejdůležitějších minerálů v lidském těle. Draslík hraje klíčovou úlohu v přenosu nervového signálu a je velmi důležitý pro správné fungování svalů.

Stejně jako u ostatních minerálů musí být draslík ve správném množství, aby nám byl prospěšný. Jeho nadbytek, nebo naopak nedostatek našemu tělu škodí. Draslík se v těle vyskytuje v iontové podobě, a to zejména uvnitř buněk. Nejvíce draslíku obsahují svalové buňky. S věkem klesá množství svalové hmoty, a proto klesají i zásoby draslíku. Mimo buňky se vyskytuje jen v malém množství.

Denní příjem draslíku se velmi liší podle typu stravy. Zelenina, brambory a vnitřnosti obsahují velká množství draslíku. Pokud jsme zdraví, jeho zvýšený příjem nás nijak neohrožuje, protože přebytek se bez problémů vyloučí ledvinami do moči (asi 90%) nebo stolicí (10%). Další způsob, jak může naše tělo snížit hladinu draslíku, je jeho ukrytí do buněk. Tak tělo reaguje hlavně při vysokých, či dlouhotrvajících hladinách draslíku v krvi, nebo při změně kyselosti vnitřního prostředí. Z toho vyplývá, že i kyselost vnitřního prostředí ovlivňuje hladinu draslíku. Pokud se kyselost zvýší, zvýší se i hladina draslíku a opačně. Při poklesu kyselosti klesne i množství draslíku. Hladinu draslíku v našem těle ale ovlivňují i jiné látky, zejména hormony. Například inzulin (produkovaný slinivkou), adrenalin nebo aldosteron (oba vznikají v nadledvinách).

Draslík a jeho nedostatek

K nedostatku draslíku dochází například při velmi malém příjmu draslíku při nevhodné dietě, podvyživených lidí (např. anorexie, pacienti s onemocněním trávicího systému) a u starých lidí. Druhou možností poklesu hladiny draslíku jsou zvýšené ztráty, které pozorujeme například u ledvinných onemocnění, při silném pocení, velkých průjmech a u bulimie. Hladinu draslíku mohou snižovat i některé hormony, jako inzulin, adrenalin nebo aldosteron. Projevy nedostatku mohou být velmi závažné. Postižen je totiž nejvíce přenos nervových vzruchů na svaly. To se projeví svalovou slabostí, únavou, zácpou až možnou zástavou peristaltiky (pohyb střev nutný k jejich funkci). Zástava peristaltiky vyvolá takzvanou náhlou příhodu břišní, která se projevuje prudkými bolestmi břicha a je nutná rychlá lékařská péče. Další nebezpečí hrozí zejména u srdečního svalu. Zde může docházet ke vzniku poruch srdečního rytmu a poklesu krevního tlaku.

Draslík v potravinách

V běžných potravinách se draslík vyskytuje v dostatečném množství. Potraviny s nejvyšším obsahem draslíku jsou např. hovězí játra, hovězí maso, fazole, banány, špenát, hrozny a ořechy. Mezi potraviny obsahující draslík ve velmi vysokém množství patří černý čaj a káva. K potravinám s nulovým obsahem draslíku patří lihoviny a rostlinné oleje. Velmi nízký obsah draslíku je v cukru, živočišných tucích nebo v kukuřičné krupici.

SODÍK

Je velmi důležitý prvek lidského organismu. Sodík souvisí s hospodařením vodou, přenosem nervových vzruchů a mnoha dalšími pochody v lidském těle.

Stačí jej přijímat v malém množství. Jeho nadbytek i nedostatek nám škodí. Naše tělo obsahuje průměrně 90 gramů sodíku, přičemž zhruba polovina je ho obsažena v kostech. Druhá polovina je nerovnoměrně rozložena mezi sodík nacházející se v prostoru, který obklopuje buňky, a sodík uvnitř buněk. A jaká je funkce sodíku v našem organismu?

Sodík se v zásadě pohybuje a vyskytuje všude spolu s chlorem. V suchém prostředí vytváří sloučeninu NaCl, což není nic jiného než obyčejná sůl. A jak dobře víme, sůl do sebe snadno táhne vodu. Stejně to funguje i v našem těle, jen tam je sůl rozpuštěna ve vodě. Tam kde je víc sodíku (potažmo chloru), tam je i více vody. Sodík nám tedy pomáhá udržovat správný podíl vody v jednotlivých tělesných oddílech – ve tkáních, v krvi, v mozkomíšním moku a například i v moči. Hlavní důsledky poruch hospodaření těla se sodíkem se projeví změnou rozložení vody v těle. Denní příjem sodíku je velmi rozdílný. Závisí na dietních zvyklostech každého z nás. Přesto jeho množství v těle zůstává relativně stálé. Je tomu tak díky našim ledvinám, které nadbytečný sodík vyloučí, nebo naopak sodík zadržují, pokud ho má tělo nedostatek.

Sodík a jeho nedostatek

Nedostatek sodíku se rozvíjí velmi zvolna. Pokud klesne příjem sodíku potravou, ledviny se začnou snažit vylučovat ho co nejméně, a proto je jeho pokles velmi pozvolný. Mezi hlavní příčiny nedostatku sodíku můžeme zařadit ledvinná onemocnění, jako chronické i akutní ledvinné selhání, těžké průjmy a zvracení, popáleniny, nebo silné pocení, které „dopíjíme” jen čistou vodou. Projevem velkých ztrát sodíku jsou i ztráty tekutin. Klesá množství krevní plazmy, tedy i celkový objem krve, a krev se zahušťuje. To zvýšeně zatěžuje naše srdce a také zhoršuje okysličování tělesných tkání. Navenek můžeme pozorovat bledou a chladnou kůži, která je svraštělá. Klesá i krevní tlak a sníží se (nebo zcela zastaví) produkce moči. Při extrémních ztrátách může dojít dokonce k zástavě krevního oběhu a smrti.

Sodík a jeho nadbytek

V potravě je běžně přijímáno větší množství sodíku, než je zapotřebí. Naše tělo ale snadno přebytečný sodík odstraní. To však platí pro zdravý organismus, nikoliv pro nemocné nebo novorozence. Nejvíce sodíku odchází v podobě moči, znatelně méně pak stolicí a potem. Pokud prudce stoupne příjem sodíku potravou, tělo je ho schopno vyloučit, ale až za několik dní. Proto napřed jeho množství stoupá a spolu s ním je zadržována i voda. Proto stoupne i tělesná hmotnost. Pokud jde o dlouhodobější stav, dochází ke vzniku otoků a výrazněji stoupá tělesná hmotnost. Může docházet i ke zvýšené zátěži krevního oběhu a srdce. Ke zvýšení hladiny sodíku může vést onemocnění ledvin.

Vysokého množství sodíku v potravě by se měli vyvarovat zejména lidé, kteří trpí vysokým krevním tlakem, nebo onemocněním ledvin. Na nedostatek sodíku by si měli dávat pozor zejména starší lidé, nemocní trpící průjmy, zvracením a lidé pracující v teplém vlhkém prostředí. Ti by měli dostatečně doplňovat tekutiny – ideálně ne jen čistou vodou, ale například minerální vodou.

Sodík v potravinách

K potravinám s vysokým obsahem sodíku patří především cibule, brambory, čočka, špenát, fazole, maso, uzeniny, sýry, ryby, plnotučné mléko, konzervované pokrmy, chleba, pizza, sendviče, polévky, vejce, omelety, popcorn, krekry, výrobky z obilné mouky, instantní pokrmy a samozřejmě v kuchyňské soli. 

FOSFOR

Fosfor je prvkem, jehož koloběh je v našem těle spjat s koloběhem vápníku. Fosfor je jedním ze základních minerálů, bez kterého se naše tělo neobejde. Nedostatek fosforu se projevuje poruchami v oblasti nervosvalového přenosu, což se projevuje slabostí a zhoršeným dýcháním. Nadbytek fosforu však může vést k depresím a agresivitě.

Fosfor vstřebáváme z potravy ve formě fosfátu a jeho vstřebávání je odvislé od věku. Dospělý člověk vstřebává z potravy asi 70% fosforu, děti až 90%. Metabolismus fosforu je velmi úzce spojen s metabolismem vápníku. Vstřebávání fosforu zvyšuje vitamin D. Funkce fosforu v těle je nezastupitelná. Slouží zejména ke skladování a přenosu energie ve formě takzvaných vysokoenergetických fosfátů, které udržují a poskytují energii nutnou pro správnou funkci a život našich buněk. Dále je fosfor nezastupitelnou součástí kostí a zubů.

Fosfor a jeho nedostatek

Obdobně jako u ostatních minerálů i hladina fosfátů je udržována v určitém rozmezí. Pokud je jejich množství větší, nebo menší, než je ideální, může docházet k poškozování organismu. Nízká hladina fosfátů se u zdravých jedinců vyskytuje v našem prostředí velmi vzácně. Dochází k ní zejména u sníženého příjmu / tvorby vitaminu D, onemocnění ledvin a jater a u těžce podvyživených pacientů. U posledně jmenovaných hrozí nebezpečí akutní nízké hladiny fosfátů zejména při rychlém zvýšení přísunu živin. Projevuje se v oblasti nervosvalového přenosu, poruchami schopnosti ovládat svaly a změny psychiky jako deprese, nebo agresivita.

Fosfor v potravinách

Mezi potraviny s vysokým obsahem fosforu patří zejména luštěniny, vnitřnosti, ryby, čokoláda, sýry, ořechy, obiloviny nebo vejce. Extrémně vysoký obsah fosforu mají dýňová semena a mák.

HOŘČÍK

Hořčík je jedním z nejdůležitějších prvků. Hořčík má zásadní význam pro správnou funkci svalové a nervové tkáně. Nedostatek například častými svalovými křečemi.

Hořčík se vyskytuje především v potravinách rostlinného původu, proto jsou jeho nedostatkem ohroženi především lidé, kteří upřednostňují masitou stravu před vyváženou. Doporučená denní dávka hořčíku je v rozmezí od 300 mg do 350 mg. Jeho potřeba se zvyšuje v těhotenství a při kojení. Hořčík má velmi významné funkce v metabolismu vápníku. Hořčík snižuje svalovou dráždivost a také snižuje schopnost svalu se stáhnout, tedy svalovou kontraktilitu. Pro správnou funkci metabolismu je důležité udržení množství hořčíku v přirozeném rozsahu. Jeho nedostatek i jeho nadbytek má na naše tělo negativní dopad.

Hořčík a jeho nedostatek

K nedostatku hořčíku vede mnoho příčin. Mezi ně patří zejména snížení příjmu hořčíku při nevyvážené stravě a poruchy vstřebávání živin. Dále pak metabolická onemocnění jako například porušená funkce příštítných tělísek, zvýšená funkce kůry nadledvin a štítné žlázy. K významnějšímu poklesu hladiny hořčíku vede také nadměrná konzumace alkoholu, a to i jednorázová. Ta se klasicky projeví nočními křečemi v lýtkách, které jsou sice nepříjemné, ale nejsou nebezpečné. Nedostatek se projevuje hlavně svalovými křečemi,  zvýšenou dráždivostí svalů,  až poruchou srdeční činnosti. Nedostatek hořčíku může být doprovázen nedostatkem vápníku a fosfátů, což příznaky ještě zesiluje. Zvláště nebezpečná je kombinace nízkých hladin hořčíku a vápníku, protože poruchy srdečního rytmu mohou nabývat velmi závažného charakteru.

Hořčík v potravinách

Mezi potraviny s vysokým obsahem hořčíku patří zejména luštěniny, špenát, mák, artyčok, banány, kvasnice nebo ořechy, velmi vysoký obsah hořčíku má káva. Mezi potraviny s nulovým obsahem hořčíku patří většina rostlinných i živočišných tuků, destiláty nebo cukr. Velmi nízký obsah hořčíku mají borůvky nebo nektarinky.

VÁPNÍK

Vápník patří mezi základní minerály, které jsou nezbytné pro správnou funkci našeho těla. Proto je nezbytný jeho dostatečný denní příjem, a to zejména u dětí a těhotných. To v našem prostředí není problém. Průměrná evropská strava plně kryje požadavky těla na příjem vápníku. Metabolismus vápníku je velmi složitý. Závažný nedostatek vápníku způsobuje problémy s pohybovým aparátem. Nadbytek může vést v závažných případech až k zástavě srdce.

Množství vápníku v těle je regulováno třemi hlavními hormony: Kalcitotin, parathormon (PTH) a vitamin D. Vitamin D je v tuku rozpustný vitamin, který přijímáme jednak potravou, jednak ho naše tělo dokáže vytvářet samo po osvitu UV zářením. Jeho hlavní funkcí je zvyšování vstřebávání vápníku ze střeva. PTH je hormon vznikající v příštítné žláze a udržuje hladinu vápníku dostatečně vysokou tím, že zvyšuje uvolňování vápníku z kostí a snižuje vylučování vápníku ledvinami. Kalcitonin je hormon štítné žlázy a má opačnou funkci než předcházející dva – tedy snižuje hladinu vápníku v plazmě tím, že zvyšuje jeho vylučování a snižuje vstřebávání. Množství vápníku v těle není zanedbatelné a tvoří asi 2% tělesné hmotnosti. Téměř všechen vápník je obsažen v kostech a zubech, zbylé asi 1% je rozpuštěno v tělesných tekutinách. Tělo se snaží udržet většinu vápníku mimo buňky. Vápník je totiž velmi aktivní látka. Kdykoliv se dostane dovnitř buňky, zahájí zde nějakou nechtěnou reakci. Právě proto se vápník nepohybuje v krevní plazmě volně. Většina je ho navázána na krevní bílkoviny. Ta část, která není navázaná na bílkoviny, je biologicky aktivní – tedy může spouštět různé reakce. To, jaká část vápníku bude volná, a tedy aktivní, závisí na kyselosti vnitřního prostředí. Čím je vnitřní prostředí kyselejší, tím méně vápníku se na bílkoviny může navázat, a proto vzrůstá množství volného vápníku.

Vápník a jeho nedostatek

Nedostatek vápníku vzniká z různých příčin. Častou příčinou je porucha vstřebávání tuků při akutním zánětu slinivky břišní nebo při jaterní nedostatečnosti, při špatné dietě a hormonálních poruchách (nedostatečnost příštítných tělísek, onemocnění ledvin a jater). Při nedostatku vitaminu D dochází vlivem nízkého vstřebávání vápníku k odvápňování kostí a k jejich nedostatečné mineralizaci. Vznikají tak onemocnění známá jako osteomalacie (měknutí kostí) a křivice. Pro křivici je typický vznik deformací kostry, které vznikají díky nedostatku vápníku během vývoje. Pokud k poklesu hladiny vápníku dojde náhle (např. při změně kyselosti vnitřního prostředí), projevuje se křečemi a sníženou stažlivostí srdce – může se vyvinout až v život ohrožující stav.

Zdravému organismu nedostatek ani nadbytek vápníku nehrozí. Tělo je pomocí hormonů schopno dobře řídit jeho množství. Skupinou, která by však měla dbát na dostatečný příjem vápníku, jsou ženy v menopauze (přechodu) a po ní – pokles ženských hormonů, zejména estrogenů, zvyšuje riziko vzniku odvápňování kostí (osteoporózy).

Příznaky akutního nedostatku vápníku jsou zejména střídání zácpy a průjmu, bušení srdce, záchvaty úzkosti, dýchací potíže, svalové záškuby, křeče a svalové bolesti. Mezi další příznaky nedostatku vápníku patří potíže při chůzi, opary a afty v ústech, lomivost nehtů, padání vlasů, bolestivé menstruační krvácení nebo skřípání zubů během spánku.

Vápník v potravinách

V dostatečném množství se vápník nachází např. v mléčných potravinách (vysoký obsah vápníku mají zejména tvrdé sýry), luštěninách, brokolici, salátu, a ořechách. Mezi potraviny s extrémně vysokým obsahem vápníku patří mák a mořské řasy. K potravinám s nulovým obsahem vápníku patří destiláty a většina rostlinných olejů, velice nízký obsah vápníku má cukr nebo vepřové sádlo.

CHROM

Chrom je prvkem, který je stále trochu záhadou. Předpokládá se, že chrom hraje důležitou úlohu ve vstupu krevního cukru do buňky prostřednictvím hormonu inzulín.

Chrom získáváme vstřebáváním z potravy. Jeho příjem není nijak velký a kolísá v rozmezí od 0,05% do 2% z celkového obsahu chromu v potravě, přičemž lépe se nám vstřebává chrom vázaný na organické látky – například v kvasnicích. V těle se chrom pohybuje vázaný na krevní bílkoviny, zejména albumin či transferin, a jeho spotřeba stoupá při stresu, vysoké fyzické zátěži nebo po těžkých úrazech. Z těla je vylučován ledvinami do moči.

Chrom a jeho nedostatek

Problematika nadbytku nebo nedostatku chromu je nejasná. Projevy nedostatku chromu zatím nebyly spolehlivě prokázány. V historii se objevilo jen velmi málo případů, a to zejména u silně podvyživených pacientů. U nich se objevila silně zvýšená hladina krevního cukru, která nereagovala na obvyklou léčbu.

Chrom v potravinách

Nejvíce chromu obsahuje maso a celozrnné potraviny, ořechy a luštěniny. Naopak vysoce rafinované potraviny neobsahují chrom skoro vůbec

MĚĎ

Měď je prvek, který je součástí mnoha enzymů podílejících se na metabolických procesech. Mají vliv například na zbarvení kůže, na vyzrávání kolagenu v pojivové tkáni, v antioxidačních dějích a účastní se i přenosu železa v těle.

Měď a její nedostatek

Při nedostatku mědi, poruše funkce nebo nedostatku enzymů obsahujících měď může docházet k různým projevům, mezi něž patří: poruchy vyzrávání kolagenu a pojivových tkání, snížená pigmentace kůže – ta se může projevovat až jako tzv. albinismus (neschopnost tvořit kožní barvivo. Projevy: bílá kůže, bílé vlasy, modré oči), porucha přenosu železa v těle a poruchy antioxidačních mechanismů. Daleko nejčastější projevem nedostatku mědi je anémie – nedostatek červených krvinek, která se projevuje bledostí a únavou.

Měď v potravinách

Mezi hlavní zdroje mědi v potravě patří celozrnné pečivo, játra (zejména vepřová), ořechy a mořské produkty.

KŘEMÍK

Křemík náleží mezi stopové prvky. Pro naše tělo je velice důležitý, protože se účastní tvorby a tvarování kostí. Nesmírně důležitá je jeho funkce v kalcifikaci, protože vápník, k tomu, aby se mohl vázat na vitamin C, potřebuje křemík. Vyskytuje se hlavně v místech, kde kost roste, tedy v takzvaných aktivních růstových oblastech kostí a chrupavek. Je přítomen i u tvorby vaziva, kde je zapojen do vyzrávání kolagenu. Křemík má také vliv na metabolismus fosforu. Křemík se také podílí na syntéze vitamínu B1 v lidském organismu, kontroluje přenos nervových vzruchů a preventivně působí proti vzniku osteoporózy.

Křemík a jeho nedostatek

Stejně jako u ostatní stopových prvků i křemík se v těle vyskytuje v určitém vhodném množství. Pokud dojde k posunu jeho hladiny směrem k poklesu, pak se mohou během vývoje objevit problémy související s vývojem kostry, pojivové a vazivové tkáně. Hlavní příčinou je porucha ve vyzrávání kolagenu.

Křemík v potravinách

Zdroje křemíku v potravě jsou poměrně bohaté. Ne všechen křemík je ale pro tělo vhodný a dá se využít, proto je z potravy vstřebána jen určitá část křemíku. Mezi jeho hlavní zdroje patří zejména pitná voda – i zde ale závisí obsah minerálů a stopových prvků na místně geologických poměrech.

Křemík získáváme také z potravy ve formě křemičitanů (solí křemíku). Ty se nacházejí především v minerálních vodách, v pivu, kuřecí kůži, celozrnných potravinách a kořenové zelenině. Potraviny bohaté na křemík jsou též jablka, pomeranče, třešně, mandle, rozinky, ořechy, syrové zelí, cibule, mrkev, čekanka, lilek, dýně, celer, červená řepa, okurky, ryby či med.

FLUOR

Fluor je jedním ze stopových prvků, o kterých toho není známo mnoho. Víme, že je součástí kostí a zubů a chrání je proti demineralizaci. Ostatně proto je také přidáván do zubních past, kde pomáhá chránit zuby proti zubnímu kazu. Denní potřeba fluoru se je asi 1 až 2 mg

Fluor a jeho nedostatek

Při výraznějším nedostatku fluoru v potravě se mohou objevit některé nepříjemné důsledky, jako jsou poruchy růstu a zpomalení růstu zubů a kostí, zvýšená kazivost zubů a menší odolnost zubní skloviny.

Fluor v potravinách

Fluor obsahuje velmi málo potravin. Hlavním zdroje příjmu fluoridů je dnes pitná voda, velmi malá množství se pak vyskytují v zelenině a černém čaji, a samozřejmě kuchyňská sůl, která se dnes obohacuje o jód a fluor.

JÓD

Jód je stopový prvek a je pro naše tělo nezastupitelný během celého našeho života, a to i v době před narozením. Denní potřeba jódu se odvíjí od tělesného stavu a věku. Jeho potřeba se zvyšuje během těhotenství, kojení a růstu. Průměrně naše tělo denně potřebuje 150 až 200 mikrogramů jódu. Po vstřebání jódu z potravy je z krve jód vychytáván hlavně dvěma orgány – štítnou žlázou a ledvinami, přičemž ledviny vyloučí až 80% jodu přijatého potravou. Z moči je možno stanovit tzv. joduji, tedy množství jódu v moči, které odráží jeho hladinu v těle. Jód je velmi významný pro funkci celého těla. Je totiž vychytáván štítnou žlázou a v ní je zabudován do hormonů štítné žlázy – trijodtyronin (zkráceně T3) a tyroxin (zkráceně T4). Tyto hormony jsou zásadní pro správný růst a vývoj celého organismu a také pro správnou rychlost tělesného metabolismu.

Jód a jeho nedostatek

Nedostatek jódu se projevuje různě podle toho, v kterém věku k němu dochází. Pokud je ho málo během nitroděložního vývoje, dochází ke vzniku takzvaného kretenismu. Takovéto děti jsou menšího vzrůstu, mají opožděný duševní vývoj (tzv. mentální retardaci), velká bříška a z úst se jim vyklenuje velký jazyk. Celosvětově je nedostatek jodu nejčastější příčinou mentální retardace.

Pokud k poklesu příjmu jódu dochází v dospělosti, jsou jeho projevy odvislé od velikosti jeho nedostatku. V lepším případě dochází pouze ke zvětšení štítné žlázy. Takováto štítná žláza se pak označuje jako tzv. struma. Je patrná pohmatem na krku v okolí spodní části hrtanu, její zvětšení může být patrné i pohledově. Vliv na metabolismus je ale minimální. Horší je to v případě velkého poklesu příjmu jódu. Štítná žláza se zvětší – snaží se tak kompenzovat nízký příjem jódu a díky svému zvětšení ho může vychytat více. Od určité míry poklesu ale tato kompenzace nestačí a dochází k rozvoji tzv. hypotyreózy, tedy snížené funkce štítné žlázy. Dochází k ukládání hlenovitých hmot v kůži a ta se jeví jako měkká, těstovitá. Dochází také ke zpomalení metabolismu až o 40%, to se samozřejmě projeví. Pacienti se cítí unavení a ospalí, hůře se soustředí, snižuje se jejich mentální výkonnost, přibírají na váze, je jim často zima a špatně snáší chlad. Také se objevuje řídnutí vlasů a zhrubění hlasu. Řeč bývá často pomalá. Stav se při obnově příjmu jódu vrátí do normálu.

Výše popsané příznaky deficitu jódu v dospělosti jsou spíše příznaky snížené funkce štítné žlázy. Funkce štítné žlázy klesá nejen při poklesu příjmu jódu, ale i při jiných onemocněních, která jsou značně závažnější. Proto je důležité takovéto obtíže probrat se svým lékařem. Deficitu jódu můžeme nejlépe předcházet používáním jodované soli.

Jód v potravinách

Nejvíce jódu se vyskytuje v rybách a dalších darech moří. Dále je obsažen v mléčných výrobcích a v menším množství ve vejcích, čokoládě, sušených houbách, sterilovaném zelí, masných výrobcích a polévkách v prášku. Jak již bylo zmíněno, jód se přidává také do kuchyňské soli. Z minerálních vod je vyšší obsah jódu v Hanácké kyselce nebo Vincentce.

SELEN

Selen je jedním ze stopových prvků a jeho funkce jsou pro naše tělo nezastupitelné. Je totiž součástí takzvaných antioxidačních mechanismů organismu. Tyto mechanismy chrání naše tělo před volnými radikály. To jsou látky, které běžně vznikají v metabolismu, zvýšeně při stresu, a jsou vysoce reaktivní. Snadno poškozují buněčné membrány a ničí DNA. Mohou tak svou činností zapříčinit zánik buňky nebo její změnu v nádorovou buňku. Selen je součástí metabolismu látky jménem glutation. Ten spolu s vitaminem E a C zastává roli hlavních antioxidantů.

Selen pečuje i o vaše srdce a preventivně bojuje proti poškození buněk v těle. Snižuje riziko vzniku zánětu a vzniku kardiovaskulárních onemocnění.

Maximum vstřebávání selenu probíhá v tenkém střevě, přičemž nejlépe se vstřebává jeho organická forma. Ta je tvořena v rostlinách a také jsou ji schopny produkovat kvasinky. Pokud jsme ve stresu, jeho hladina prudce klesá. Po odeznění stresové situace se během týdne jeho hladina obnoví. Nadbytečný selen se vylučuje ledvinami do moči.

Selen a jeho nedostatek

Nedostatky selenu se u nás výrazně neprojevují a často se dají na první pohled splést s příznaky snížení funkce štítné žlázy. Dochází k rozvoji svalové slabosti, únavnosti, útlumu mentální aktivity a psychickým změnám.

Selen v potravinách

Mezi potraviny významně obsahující selen patří para ořechy, tuňák, halibut, sardinky, hovězí maso, krocan, hovězí játra, kuřecí maso, vejce a špenát.

ZINEK

Zinek je jedním ze stopových prvků a je pro náš život nezbytný. Účastní se velkého množství biochemických reakcí. Je totiž součástí mnoha různých enzymů. Enzymy jsou látky, které jsou schopny přeměňovat jednu látku na jinou. Enzymy jsou ale také velmi křehké molekuly a vyžadují nejen stálost okolního prostředí, ale i přítomnost různých iontů – především kovů, tedy již výše zmíněných stopových prvků. Zinek má v těchto reakcích výsadní postavení. Účastní se jak na výstavbě bílkovin, tak na metabolismu nukleových kyselin, např. DNA. Dále je velmi významný pro růst a zrání organismu i pro reprodukční systém. Zajímavostí může být, že je významný i pro skladování hormonu inzulinu v speciálních buňkách slinivky břišní, kde inzulin vzniká.

Dostatek zinku v potravinách je důležitý pro správnou činnost imunitního systému. Zinek podporuje hojení ran, tvorbu řady hormonů a léčbu zánětů. Mezi důležité zdravotní účinky zinku patří ochrana organismu před nachlazením.

Zinek a jeho nedostatek

Nedostatek zinku se projevuje různě, podle závažnosti jeho nedostatku. Nedostatek zinku nás může ohrozit nejen během vývoje, ale také v dospělosti, kdy snižuje plodnost. U mužů dochází k poklesu kvality a množství spermií, u žen se rovněž objevují poruchy plodnosti. Zvláštní pozornost bychom měli věnovat zinku hlavně v těhotenství. Plod totiž při svém vývoji spotřebovává zinek, a pokud jeho přívod není dostatečný, může docházet k těžkým poruchám vývoje a růstu plodu. Dalšími běžnějšími projevy nedostatku zinku jsou projevy kožní. Dochází často k tvorbě kožních vřídků, k místnímu vypadávání vlasů, zánětům kůže a poruchám obnovy kůže. Možné jsou také průjmy a snížená obranyschopnost organismu.

Zinek v potravinách

V dostatečném množství se zinek vyskytuje v potravinách bohatých na bílkoviny, zejména v hovězím, vepřovém a drůbežím mase, vejcích a mořských plodech. Mezi potraviny obsahující zinek patří také obilniny (oves, pohanka, proso), fazole, sýry a ořechy, ale tyto přírodní zdroje poskytují zinek ve formě hůře přijatelné pro lidský organismus.

ŽELEZO

Železo je jedním z nejdůležitějších prvků. Obsah železa v lidském těle je asi 3-4 g a vyskytuje se jako součást bílkovin s rozmanitými funkcemi. Například v hemoglobinu. Hemoglobin je speciální struktura, která se vyskytuje v červených krvinkách a umožňuje jim vázat kyslík, a tak ho roznášet po těle.

Obsah železa v těle závisí hlavně na jeho příjmu a vstřebávání. Nejvíce se ho vstřebává ve dvanáctníku a horní části tenkého střeva. Vylučování železa z těla je malé a neregulované a většinou se odvíjí od celkových zásob železa v těle. Za běžných podmínek se denně vstřebá i vydá asi 1 mg železa. Železo se v těle pohybuje v uzavřeném systému. Nejvíce je ho v zásobárnách, z kterých se v případě potřeby uvolňuje do krevního oběhu. Zde je vázáné na speciální bílkovinu, tzv. transferin, který ho odnáší do kostní dřeně. V kostní dřeni vznikají nové krvinky, a proto je tu železo uvolňováno a zabudováváno do nově vznikajících červených krvinek v podobě hemoglobinu. Když červená krvinka zestárne, rozpadne se a železo se z ní uvolní. To se děje nejčastěji ve slezině. Uvolněné železo je ve slezině zachyceno a přeměněno opět na zásoby v dalších tkání, ze kterých se v případě potřeby může opět uvolnit.

Železo a jeho nedostatek

Pro naše tělo je železo nepostradatelné. Poškodit ho však může jak jeho nedostatek, tak i nadbytek. Nedostatek železa se projeví jako chudokrevnost (anemie). Člověk je unavený, bledý a časté je bledé zbarvení rtů a jazyka. Objevuje se také poškození sliznic, zejména v dutině ústní, hltanu, jícnu a žaludku. To může způsobovat problémy s polykáním, výjimečně až bolest, a snížení tvorby žaludeční kyseliny.

Železo v potravinách

Mezi potraviny obsahující železo patří zejména vnitřnosti, hovězí a jehněčí maso, mořské plody, listová zelenina a sušené ovoce. K potravinám s vysokým obsahem železa patří luštěniny, sušené houby a ořechy.